Trh práce v Česku zažívá snad nejhorší stagnaci od roku 1990. Nejdelší recese v novodobé české historii ovlivňuje chování zaměstnanců, manažerů, podnikatelů i samotných firem. Reálné mzdy klesají druhým rokem po sobě a nezaměstnanost pomalu, ale jistě přechází do strukturální. Časovaná bomba je odjištěna a tiká. Nepřeháním. Zkuste se zamyslet a rozhlédnout kolem sebe.
Současná vláda a politici nemají účinné řešení ani invence pro podporu smysluplných investic. Plošné škrty, nesmyslné podpůrné programy a daňové balíčky spíše dusí české hospodářství a veřejné finance jsou zralé pro jednotku intenzivní péče. Navíc politikům v české kotlině už unavení voliči přestali důvěřovat. Ani mediální ikona miliardářského mesiáše, snílka a zázračného zachránce z krize dnešní doby - Karla Janečka, ani „podnikatelský guru“ Andrej Babiš a jeho hnutí Ano 2011, manažersky řízené v rámci podpory nejen vlastních projektů, ale především ozdravění politiky, to zatím dosud moc nevytrhli.
Stále větší počet podnikatelů se zdráhá rozvíjet v dané situaci nové projekty a smysluplněji investovat do manažerského nebo zaměstnaneckého rozvoje. Šetří se na všech frontách a „lovci hlav“ se perou na trhu o drobečky, které tu a tam upadnou z firemních rozpočtů.
Řada zkušených seniorních manažerů přišla v období 2009 – 2013 v důsledku restrukturalizací, snižování stavů i nákladů o práci a stali se z nich tzv. „DOČASNÍ TROSEČNÍCI“ – příliš drazí, nebo jak HR specialisté s oblibou označují „překvalifikovaní pro danou pozici“ a zaměstnání. Dočasní trosečníci sice rozšířili potenciální segment „interim manažerů“, ale i zde je projektů poskrovnu. Pochopte, v této složité době jsou drazí a tak se nahradí často mladými, výkonnými, dravějšími, suverénními, ale především „levnými“ manažery nové generace, kteří sice nemají dostatečné zkušenosti v oblasti stabilizace společností a implementace rozvojových plánů, ale jdou do toho a nebojí se. Navíc, to však k dravému mládí patří, dosti často chybí ona nezbytná lidská pokora. "Dočasní trosečníci" v těch lepších případech pracují na sobě, berou menší projekty a žijí z rezerv. Mnoho z nich však trpí a z rozhovorů vím, že někteří pomalu ztrácejí původní víru, případně některé životní nebo pracovní návyky. Aby toho nebylo málo, výrazně roste počet nezaměstnaných absolventů, kteří by měli v praxi realizovat nabyté vědomosti a učit se od kvalitních profesionálů.
V této době, na rozdíl od devadesátých let, nebo prvního desetiletí nového století, rostou nároky jak firem, tak i stále více vystresovaných vrcholových, liniových nebo HR manažerů na potenciální uchazeče. Mají často až neuvěřitelně přehnané a nereálné představy a chtějí „nesehnatelné“ kandidáty, tzv. SUPERMANY ZA PAKATEL. Nejlépe aby kandidát / ka měli do 35 let, 40 je maximum. Superman nesmí býti ničím zatížen, ideálně přes 10 let praxe a hluboké znalosti v řízení lidí a procesů, kontakty, detailní znalost konkurence, přeborník v reportování i v „štíhlém“ řízení, no a znalost dvou jazyků samozřejmostí. Je samozřejmé, že bude kreativní, přizpůsobivý byrokratické kultuře korporace, velmi tvárný, ale schopný přinášet neotřelá řešení, která si v náročném prostředí prosadí. Plat – odpovídající současné situaci, tj. minimálně 60% původního manažera, kterého jsme museli propustit. Zkrátka takový „Captain America“ v českém vydání. Výběrová řízení se navíc vlečou, nároky rostou a kandidáta musí schválit nebo se k němu vyjádřit manažeři v první linii, HR centrály, řada dalších top důležitých manažerů v korporaci a po půl roce výběru jsou všichni, včetně uchazeče tak unaveni, že si nepamatují původní požadavky. Pozitivní začíná být fakt, že osvícenější společnosti si začínají více uvědomovat důležitost investic do vlastních talentů, ale i to, že ani opravdový odborník není supermanem, natož pak superman za pakatel.
Z mnoha stran slýchávám příliš často nové pořekadlo, které se začalo šířit mezi všemi skupinami: „LÉPE UŽ BYLO“. Vidím kolem sebe, že lidé si dokáží vzájemně pomáhat, jsou najednou trochu vnímavější, ale jak ve firmách, tak mimo ně je cítit nedůvěra, ostražitost, bázeň a tím pádem i menší vynalézavost. Vnímám realitu, ale nemohu se smířit s tímto faktem. Hledám pozitivní příležitosti, roste mi počet zákazníků v oblasti kariérního poradenství a koučinku, snažím se nabízet optimální řešení klientům za přijatelnější ceny a znovu se těším, až budu moci ve větší míře prezentovat jako profesionální headhunter skutečným specialistům nabídku nové zajímavé práce za skvělých podmínek.
Žádné komentáře:
Okomentovat