Žil
jednou jeden malý chlapec
Žil jednou jeden malý chlapec, který měl velmi špatnou
povahu. Často se hněval a svůj hněv dával najevo nehezkými slovy.
Jednoho dne mu dal otec plnou kapsu hřebíků a řekl mu, že
vždy, když se rozzlobí, ať zatluče jeden hřebík do plotu vzadu za domem. První
den chlapec zatloukl do plotu 37 hřebíků.
Další dny to bylo postupně méně a méně.
Za několik týdnů se naučil kontrolovat svůj hněv a počet
zatlučených hřebíků se postupně snižoval. Zjistil, že je jednodušší ovládat
zlost, než zatloukat hřebíky do plotu. Nakonec přišel ten den, kdy se chlapci
podařilo, že se ani jednou nerozzlobil. Řekl to otci a ten mu navrhl, aby teď
vytahoval vždy jeden hřebík, když se za celý den ani jednou nerozhněvá.
Dny míjely a chlapec po čase mohl oznámit otci, že v plotě
nezůstal ani jeden hřebík. Tehdy vzal otec chlapce za ruku a zavedl ho k plotu.
Tam mu řekl: „Udělal jsi dobře, synu,
ale podívej se na ty díry v plotě. Ten plot už nikdy nebude takový, jaký
byl. Zapamatuj si, že když řekneš něco
ve zlosti, tak to zanechá právě takové jizvy, jako když zabodneš do člověka nůž
a vytáhneš ho. Nezáleží na tom, kolikrát později řekneš lituji. Rána se časem
sice může zhojit, ale jizva zůstává.
Rána způsobená SLOVEM bolí stejně jako úder rukou“.
O odpuštění není nikdy pozdě požádat. Zkusme se někdy zamyslet a je-li to vhodné požádat své bližní:
„Odpusťte mi, jestli jsem ve Vás zanechal někdy díru“ .
(Inspirace z internetu - autor neznámý)
……ale na druhé straně spolu s Hrabalem: " na všechny skvrny, které
nelze vyčistit bez porušení podstaty látky“.
Žádné komentáře:
Okomentovat